Jan Matonoha: Gender, jako obvykle, odhaluje slepé skvrny našeho myšlení

Hegemonie určitých společenských názorů a hodnot se nerodí ani nátlakem či jednorázově, jedním volním rozhodnutím, nýbrž nepozorovanou, každodenní, emociálně a osobně zainvestovanou prací implicitního vyjednávání souhlasu (nad tím, co je v dané společnosti „normální“, legitimní vs. vyvrhované na okraj atp.). V tomto smyslu je to, Leckteré jevy, jako např. nereflektované užívání generického maskulina, tichá homosociabilita (spiklenecké pomrkávání zasloužilých profesorů nad tím, že my přece stejně víme, jak to chodí) či to, když ve školní třídě panuje neproblematický, implicitní, tichý konsensus nad tím, že cikáni samozřejmě kradou, mohou vypadat na první pohled nevinně. Ale právě jejich implicitní, nenápadná, nereflektovaná povaha (jako např. to, jak bezpečnou součástí našeho hermeneutického a recepčního horizontu je, že Lada „samozřejmě“ použije právě tuto figuru či fabuli o kradoucích cikánech), tvoří právě ona jemná a hustě provázaná vlákna, z nichž sestává pevná tkanina každodenního utvrzování konsensu nad naší společenskou vizí světa.